Japonští bohové a bohyně jsou většinou ti tradičního japonského náboženství, známého jako Šinto („Cesta bohů“) nebo kami-no-michi. Mytologie šintoistického náboženství byly poprvé zapsány v 8. století nl, ve dvou dokumentech známých jako „Kojiki“ (712 nl) a „Nihonshoki“ (720 nl). Ale bohové a bohyně Japonska byli do jisté míry ovlivňováni jak indickými (buddhismus a hinduismus), tak čínskými (buddhismus a konfucianismus) mytologiemi.
Folkloristé dvacátého století Yanagita Kunio a Origuchi Shinobu shromáždili folklór rolníků a obyčejných lidí; že folklór se liší od komunity ke komunitě, má tendenci být flexibilní a málokdy se zaznamenává. Naproti tomu hlavní šintoští bohové a bohyně z Kojiki a Nihonshoki sdílí celý národ, myšlenky, které jsou zapsány a posilují národní mýty politického státu.
Pravěký pár: Izanami a Izanagi
V bájesloví šintoistů byli prvními bohy, kteří se vynořili z chaosu, dvě božstva bez pohlaví nebo dvojitá pohlaví, Kunitokotachi a Amenominakanushi, nejvyšší bytost, která sedí sama v devítinásobné vrstvě mraků. Společně vytvořili první pár Izanami a Izanagi a uložili jim úkol vytvořit zemi a bohy.
Izanami („ona, která vás zve, abyste vstoupili“) je pravěká bohyně a zosobnění Země a temnoty. Izanagi je „Pán, který vás zve, abyste vstoupili“, a ztělesněním všeho jasného a nebeského, ovládajícího oblohu. Než porodili další bohy, nejprve porodili ostrovy a vytvořili japonské souostroví. Jejich prvním dítětem byl Kagutsuchi (nebo Hinokagutsuchi), japonský bůh ohně, který spálil jeho matku k smrti, když ho porodila, metamorfóza spojená se smrtí starého roku a narozením nového.
Izanagi zuřivě zabil Kagutsuchi a odešel hledat svou ženu v podsvětí: ale jako Persephone, Izanami jedl, zatímco v podsvětí, a nemohl odejít. Izanami se stala královnou podsvětí.
Když se Izanagi vrátil, vyprodukoval tři vznešené děti: z jeho levého oka přišel Amaterasu, bohyně slunce; z jeho pravého oka Měsíc boha Tsukiyomi no Mikoto; az jeho nosu Susanowo, mořského boha.
Slunce, Měsíc a Moře
Amaterasu (nebo Amaterasu Omikami) je šintoistická bohyně slunce a mýtický předchůdce japonské císařské rodiny. Její jméno znamená „Svítí v nebi“ a jejím epitetem je Omikami, „Velké a vznešené božství“. Učenci sledují první verzi solárního božstva jako muže, „Amateru Kuniteru Hoakari“ nebo „Oheň nebe a Země, “ ale v 5. století nl byly na řece Isaru postaveny svatyně bohyně Amaterasu. Jako bohyně slunce je největší z japonských bohů, vládce pláně nebe.
Tsukiyomi no Mikoto je šintoistický bůh měsíce a bratr Amaterasu, narozený z pravého oka Izanagiho. Poté, co vyšplhal na nebeský žebřík, žil v nebi jako Takamagahara, manžel své sestry Amaterasu.
Susanoh, také hláskoval Susanowo, vládl oceánům a je šintoistickým bohem deště, hromů a blesků. Poté, co byl mocný boj se svou sestrou ošklivý, byl vykázán z nebe. Susanoh šla na běsnění, zničila Amaterasuova rýžová pole a zabila jednu ze svých ošetřovatelů. V reakci na jeho činy Amaterasu ustoupil do jeskyně a účinně skrýval Slunce. Situace byla zmírněna pouze tehdy, když tančila bohyně Uzume. Vyhoštěná Susanoh se stala bohem podsvětí spojeným s hady a draky.
Ostatní bohové a bohyně
Ukemochi (Ogetsu-no-hime) je bohyně plodnosti a jídla, která připravila hostinu pro Tsukiyomi tváří v tvář oceánu a vyplivnutím ryby, čelem do lesa a zvracením divoké zvěře, čelem rýžovým polem a vyplivnutím mísy rýže. Za to byla zabita Tsukiyomi, ale její mrtvé tělo stále produkovalo proso, rýži, fazole a bource morušového.
Uzume neboli Ame-no-Uzume je šintoistická bohyně radosti, štěstí a dobrého zdraví. Uzume tančil, aby z její jeskyně přivedl japonskou bohyni slunce Amaterasu, čímž zajistil návrat jarního slunečního svitu, který přinesl život a plodnost.
Ninigi (nebo Ninigi-no-Mikoto), byl vnuk Amaterasu, poslaný na Zemi, aby nad ním vládl. Byl pradědečkem prvního císaře Japonska, císaře Jimmu, a tedy předchůdcem všech pozdějších císařů Japonska.
Hoderi, syn Ninigi (první vládce japonských ostrovů) a Ko-no-Hana (dcera horského boha Oho-Yama) a bratr Hoori, byl okouzleným rybářem a božským předkem přistěhovalců pocházejících z na jih nad mořem do Japonska.
Inari je bůh potravin a shapeshifter, ilustrovaný jako vousatý muž, který nese dva svazky rýže. Jeho posel je liška a před svatyněmi Inari vždy sedí kamenné nebo dřevěné lišky. K dispozici je také bohyně rýže známá jako Inara, další shapeshifter.
Sedm japonských šintoistických bohů štěstí (Šichi-fukujin)
Sedm šťastných bohů odráží vstupy od čínských i indických náboženství.
- Benten (Benzaiten, Bentensama) je buddhistická bohyně výmluvnosti, tance a hudby, patronka gejšů, často zastoupená na sobě drahokam s drahokamy a držící strunný nástroj. Od hindské bohyně Saraswati.
- Hotei (nebo Budai) byl zenový kněz a bůh věštců a barmanů. Je přítelem slabých a dětí a je zobrazen s velkým holým břichem. Je bůh štěstí, smíchu a moudrosti spokojenosti a přátelského dobrého jásání.
- Jurojin je inkarnací jižního polestaru v japonské buddhistické mytologii, dárcem nesmrtelnosti a boha dlouhověkosti a starších lidí. Jezdí na jeleni a je často doprovázen jeřáby a želvami jako symboly dlouhého života a šťastného stáří.
- Fukurokuju, reinkarnace taoistického boha Hsuan-wu a poustevníka čínské písně Dynastie, je bůh moudrosti, štěstí, dlouhověkosti a štěstí. V některých seznamech Seven Lucky God je někdy nahrazen Kichijotenem, přijatým od hinduistické bohyně Lakshmi.
- Bishamon nebo Bishamonten je bůh štěstí ve válkách a bitvách, ochránce těch, kteří se řídí pravidly, od hinduistického boha Kubery nebo Vaisravany.
- Daikoku nebo Daikokuten je bůh obchodu a prosperity, patron podvodníků, farmářů a bankéřů
- Ebisu je tradiční japonský bůh štěstí, nesouvisející s jinými náboženstvími, rybářů, prosperity a bohatství v podnikání, plodinách a jídle.
Prameny
- Ashkenazi, Michal. Příručka japonské mytologie . Santa Barbara: ABC Clio, 2003. Tisk.
- Leeming, Davide. "Šintoistická mytologie." Slovník asijské mytologie . Ed. Leeming, Davide. Oxford: Oxford University Press, 2001. Tisk.
- Lurker, Manfrede. Slovník bohů, bohyní, ďáblů a démonů . Londýn: Routledge, 2015. Tisk.
- Murakami, Fuminobu. "Incest a znovuzrození v Kojiki." Monumenta Nipponica 43, 4 (1988): 455-63. Vytisknout.
- Roberts, Jeremy. Japonská mytologie A až Z. New York: Chelsea House Publishers, 2010. Tisk.
- Takeshi, Matsumae. "Původ a růst uctívání Amaterasu." Asian Folklore Studies 37.1 (1978): 1-11. Vytisknout.
