Bůh dává lidu Mannu a zákon
Evangelium se zobrazuje na rakvi papeže Jana Pavla II., 1. května 2011. (Foto: Vittorio Zunino Celotto / Getty Images) Když začneme druhý týden naší postní cesty, můžeme se v Exodusu 16-17 ocitnout jako Izraelité. Bůh pro nás udělal velké věci: nabídl nám cestu ven z otroctví hříchu. A přesto se proti Němu stále trápíme.
Od radosti po smutek až po Zjevení
V těchto čteních Písem pro druhý týden postní doby sledujeme Starozákonní izraelský typ Novozákonní církve, která byla na začátku týdne z radosti (útěk z Egypta a utopení Egypťanů v Rudé moře) skrze pokusy a reptání (nedostatek jídla a vody, které poskytuje Bůh jako manna a voda ze skály) až po zjevení Starého paktu a Desatera přikázání.
Vděčnost a milosrdenství
Když sledujeme čtení, vidíme v Izraelcích svou vlastní vděčnost. Naše 40 dnů „zapůjčení“ odráží jejich 40 let v poušti. I přes jejich reptání se o ně Bůh postaral. Zajišťuje také nás; a máme útěchu, kterou ne: Víme, že v Kristu jsme byli spaseni. Můžeme vstoupit do zaslíbené země, pouze pokud své životy přizpůsobíme Kristu.
Čtení za každý den druhého postního týdne, která jsou uvedena na následujících stránkách, pocházejí z Úřadu čtení, který je součástí Liturgie hodin, oficiální modlitby církve.
02 z 08Čtení písem pro druhou postní neděli
Albert ze Sternberkův pontifikál, Strahovská klášterní knihovna, Praha, Česká republika. Fred de Noyelle / Getty Images Faraonova chyba
Když se Izraelité blížili k Rudému moři, faraon začal litovat, že je nechal jít. Posílá své vozy a vozy v honbě za rozhodnutím, které skončí špatně. Mezitím Pán cestuje s Izraelity, kteří se ve dne objevují jako oblak a ohnivý sloup.
Sloupce mraků a ohně znamenají spojení mezi Bohem a jeho lidmi. Vynesením Izraelitů z Egypta uvede do pohybu plán, který skrze Izrael přinese spasení celému světu.
Exodus 13: 17-14: 9 (americké vydání Douay-Rheims 1899)
03 z 08
A když poslal Farao lid, Hospodin je nevedl skrze zemi Filistinské, která je blízko: pomyslel si, že by snad nečinili pokání, kdyby viděli, že proti nim povstanou války a vrátí se do Egypta. Vedl je však cestou pouště, které je u Rudého moře. Vystoupili pak synové Izraelští ozbrojeni z Egyptské země. Tedy vzal Mojžíš s sebou Jozefovy kosti, protože on uzdravil syny Izraelské, řkouce: Bůh tě navštíví, odnes mi odtud kosti mé s sebou.
A pochodovali ze Socothu a utábořili se v Ethamu na nejvyšších pobřežích pouště.
I šel před nimi Hospodin, aby den před ním ukazoval cestu v sloupu oblaku, a v noci v sloupu ohněm, aby byl vodítkem jejich cesty v obou časech. Ve dne nikdy nepropadl sloup mrak, ani ohnivý sloup před lidmi.
I mluvil Hospodin k Mojžíšovi, řka: Mluv k synům Izraelským: Nechť se obrátí a utáboří se proti Fihahirotovi, kterýž jest mezi Magdalélem a mořem nad Beelsephonem. I řekne Farao o synech Izraelských: Jsou utaženi v zemi, zavřela je poušť. A zatvrdím srdce jeho, a pronásleduje vás, a já budu oslaven v Farao a v celé jeho armádě. a Egypťané poznají, že já jsem Hospodin.
A udělali to. A bylo oznámeno egyptskému králi, že uprchl lid. A srdce Faraona a jeho služebníků bylo změněno s ohledem na lid, a řekli: Co jsme měli dělat, že jsme nechali Izrael, aby nám sloužil ? Připravil tedy vůz a vzal s sebou veškerý svůj lid. Vzal také šest set vybraných vozů a všechny vozy, které byly v Egyptě, a kapitány celé armády. A Hospodin zatvrdil srdce faraonského krále Egyptského, a honil syny Izraelské, ale vyšli v mocné ruce. A když Egypťané následovali kroky těch, kteří byli předtím, zjistili, že je utábořili na břehu moře: všichni Faraonův kůň a vozy i celá armáda byli v Phihahirothu před Beelsephonem.
Čtení písem v pondělí druhého týdne postní
Muž palce skrz Bibli. Peter Glass / Design Pics / Getty Images Přechod Rudého moře
Když faraonovy vozy a vozy pronásledují Izraelity, Mojžíš se obrací k Pánu o pomoc. Pán mu nařídí natáhnout ruku přes Rudé moře a část vody. Izraelité bezpečně procházejí, ale když je Egypťané pronásledují, Mojžíš znovu natáhne ruku a voda se vrátí a utopí Egypťany.
Když nás pronásledují pokušení, měli bychom se také obrátit na Pána, který tato pokušení odstraní, když odstranil Egypťany z jejich pronásledování Izraelitů.
04 z 08Exodus 14: 10-31 (americké vydání Douay-Rheims 1899)
A když se přiblížil Farao, synové Izraelští pozvedli oči, spatřili Egypťany za sebou. Báli se nesmírně a plakali k Pánu. Odpověděli Mojžíšovi: Možná v Egyptě nebyly žádné hroby, proto jsi nás přivedl k smrti na poušti. Proč jsi to udělal, abys nás vyvedl z Egypta? Není to slovo, které jsme s tebou mluvili v Egyptě, řkouce: Odejít od nás, abychom sloužili Egypťanům? protože bylo mnohem lepší jim sloužit, než zemřít na poušti. I řekl Mojžíš lidu: Neboj se: Postavte se a uvidíte veliké zázraky Páně, které učiní tento den: pro Egypťany, které nyní vidíte, už neuvidíte na věky. Pán za vás bude bojovat a budete držet pokoj.
I řekl Hospodin Mojžíšovi: Proč jsi mi nejraději? Promluvte si s dětmi Izraele a jděte kupředu. Zdvihni však tyč svou, a natáhneš ruku svou nad moře a rozdělí ji, aby synové Izraelští mohli projít prostředkem moře po suché zemi. A zatvrdím srdce Egypťanů, aby tě pronásledovali; a já budu oslaven v Farao a v celém jeho vojsku, v jeho vozech a v jeho jezdcích. A Egypťané poznají, že já jsem Hospodin, když budu oslaven v Farao, v jeho vozech a v jeho jezdcích.
A anděl Boží, který šel před táborem Izraelským, sebral, šel za nimi, a spolu s ním sloup oblaku, opouštějící předek Stood, mezi egyptským táborem a táborem Izraelským, a to byl temný mrak a osvícující noc, takže nemohli celou noc na sebe přijít.
A když Mojžíš natáhl ruku nad mořem, Pán ji vzal pryč silným a hořícím větrem, který foukal celou noc, a proměnil ji na suchou zem. Voda byla rozdělena. I šli synové Izraelští prostředkem moře, vyschli; voda byla jako zeď po jejich pravici a po jejich levici. A pronásledovali Egypťané, kteří pronásledovali, a všichni Faraovi koně, jeho vozy a jezdci prostředím moře, a nyní přišly ranní hodinky, a aj, Pán díval se na egyptskou armádu skrze sloup ohně a oblaku, zabil jejich vojsko. A svrhli kola vozů a byli neseni do hlubin. A Egypťané řekli: Pojďme uprchnout z Izraele, nebo Hospodin bojuje za ně proti nám.
Odpověděl Hospodin Mojžíšovi: Roztáhnou ruku nad mořem, aby vody opět přicházely na Egypťany, na jejich vozy a jezdce. A když Mojžíš natáhl ruku k moři, vrátil se při první denní přestávce na dřívější místo. A když Egypťané utíkali, vody na ně přišly, a Hospodin je uzavřel uprostřed cesty. vlny. A vody se navrátily a zakryly vozy a jezdce celé armády faraonské, kteří přišli za nimi za mořem, ani tam, dokud jeden z nich nezůstal. Synové Izraelští však pochodovali prostředkem moře po suché zemi, a vody jim byly jako zeď po pravé a levé straně:
A Hospodin vydal toho dne Izrael z rukou Egypťanů. Viděli také Egypťany mrtvé na břehu moře a mocnou ruku, kterou proti nim použil Hospodin. I lidé se báli Hospodina, uvěřili Hospodinu a Mojžíšovi, svému služebníku.
Čtení písem v úterý druhého postního týdne
Zlatá bible. Jill Fromer / Getty Images Manna v poušti
Konečně osvobození od Egypťanů Izraelci rychle začínají upadat do zoufalství. Chybí jim jídlo a stěžují se na Mojžíše. Jako odpověď jim Bůh pošle mannu (chléb) z nebe, která je udrží po celých 40 let, kterou stráví putováním po poušti před vstupem do zaslíbené země.
Manna samozřejmě představuje pravý chléb z nebe, Tělo Kristovo v Eucharistii. A stejně jako zaslíbená země představuje nebe, čas Izraele v poušti představuje naše boje tady na zemi, kde nás Kristovo tělo udržuje ve svátosti svatého přijímání.
05 z 08Exodus 16: 1-18, 35 (americké vydání Douay-Rheims 1899)
A vyrazili z Elim, a všecky množství synů Izraelských přišlo na poušť Sin, což jest mezi Elimem a Sinajem: patnáctý den druhého měsíce poté, co vyšli z Egyptské země.
A celé shromáždění synů Izraele zamumlalo proti Mojžíšovi a Áronovi na poušti. I řekli jim synové Izraelští: Kdybychom Bůh, zemřeli jsme rukou Hospodinem v Egyptské zemi, když jsme seděli nad hrnci masa, a jedli chléb naplno. Proč jste nás přivedli do této pouště, abyste zničili celé množství hladomorem?
Odpověděl Hospodin Mojžíšovi: Aj, pro tebe pršem chléb z nebe. Nechť lid vyjde, a shromáždí, co je pro každý den dostačující, abych jim dokázal, zda půjdou podle mého zákona, nebo ne. Ale šestý den je nechal přinést, a zdvojnásobil se, že každý den nebyli zvyklí.
I řekl Mojžíš a Aaron synům Izraelským: Večer víte, že vás vyvedl Hospodin z země Egyptské; a ráno uvidíš slávu Hospodinovu, nebo slyšel vaše reptání proti Pánu: Ale co jsme my, co mumláte proti nám? A Mojžíš řekl: Večer vám dá Hospodin maso k jídlu, a v dopoledních hodinách chléb naplno; nebo slyšel vaše reptání, s kterým jste reptali proti němu, za co jsme? vaše mumlání není proti nám, ale proti Pánu.
Mojžíš také řekl Áronovi: Řekněte celému shromáždění synů Izraelských: Pojďte před Hospodina, protože slyšel vaše zamumlání. A když mluvil Aron ke všemu shromáždění synů Izraelských, dívali se k poušti, a aj, sláva Páně se objevila v oblaku.
I mluvil Hospodin k Mojžíšovi, řkouce: Slyšel jsem reptání synů Izraelských: Řekni jim: Večer budete jíst maso, a ráno budete mít plnou chleba, a budete vědět, že já Jsem Pán, tvůj Bůh.
A stalo se večer, když vycházely křepelky, pokryly tábor. Ráno kolem tábora ležela rosa. A když zakryla tvář země, vypadala na poušti malá, a když byla poražena tloučkem, jako na jinovatý mráz na zemi. A když to viděli synové Izraelští, řekli jeden druhému: Manhu! což znamená: Co je to! protože nevěděli, co to je. I řekl jim Mojžíš: Toto jest chléb, kterýž vám dal Hospodin k jídlu.
Toto je slovo, které přikázal Hospodin: Ať se každý z nich shromáždí, kolik je toho, co je k jídlu: pro každého člověka, podle počtu vašich duší, které přebývají ve stanu, vezměte si ho .
I učinili to synové Izraelští, a shromáždili se jeden, druhý méně. A měřili podle míry gomory: neměl více, kteří se shromáždili více, ani nenašel méně, kteří poskytovali méně, ale každý se shromáždil podle toho, co byli schopni jíst.
A syny Izraelští jedli mannu čtyřicet let, až přišli do obyvatelné země. S tímto masem se krmili, až dosáhli hranice země Chanaan.
Čtení písem ve středu druhého postního týdne
Kněz s lekcí. nedefinováno Voda ze skály
Pán dal Izraelitům mannu v poušti, ale stále ještě mumlá. Nyní si stěžují na nedostatek vody a přejí si, aby byli stále v Egyptě. Pán řekne Mojžíšovi, aby se svým personálem udeřil na skálu, a když tak učiní, voda z ní vytéká.
Bůh uspokojil potřeby Izraelitů v poušti, ale znovu žízneli. Kristus však ženě u studny řekl, že je živou vodou, která ji navždy uhasí.
06 z 08Exodus 17: 1-16 (americké vydání Douay-Rheims 1899)
Potom všecky množství synů Izraelských, kteříž se vycházeli z pouště Sin, skrze panské sídla, podle slova Páně, se utábořili v Raphidim, kde nebylo vody pro pití lidí.
Chodili s Mojžíšem a řekli: Dej nám vodu, abychom pili. A Mojžíš jim odpověděl: Proč tě ukojíš se mnou? Proč lákáš Pána? Tedy lidé tam žíznili kvůli nedostatku vody a zamumlali proti Mojžíšovi a řekli: Proč jsi nás donutil vyjít z Egypta, zabít nás a naše děti a naše zvířata žízní?
I volal Mojžíš k Hospodinu a řekl: Co mám učiniti tomuto lidu? Ještě trochu víc a oni mě budou kámen. I řekl Hospodin Mojžíšovi: Bůh před lidem, a vezmi s sebou starce Izraelské, a vezmi v ruce svou prut, kterým jsi narazil na řeku, a jdi. Aj, já tam budu stát před tebou, na skále Horeb; a udeříš na skálu, a voda z ní vyjde, aby pili lidé. Mojžíš tak učinil před starými Izraelci: A nazval jméno toho místa pokušení, protože pronásledování synů Izraele, a proto pokoušeli Hospodina, řkouce: Je Hospodin mezi námi, nebo ne?
A přišel Amalec a bojoval proti Izraelovi v Rafidimu. A Mojžíš řekl Jozue: Vyber lidi a vyjdi a bojuj proti Amalecovi: Zítra budu stát na vrchu kopce, mít v ruce tyč Boží.
Josue udělal, jak Mojžíš mluvil, a bojoval proti Amaleku; Ale Mojžíš, Aaron a Hur vyšli na vrchol hory. A když Mojžíš pozvedl ruce, přemohl Izrael, ale jestliže je trochu sklonil, přemohl Amalec. A Mojžíšovy ruce byly těžké. Vzali tedy kámen a postavili ho, a posadil se na něj. Aaron a Hur pak zůstali na obou stranách po ruce. A stalo se, že jeho ruce nebyly unavené až do západu slunce. A Jozue postavil Amalec a jeho lid k útěku, po okraji meče.
I řekl Hospodin Mojžíšovi: Napiš toto pro památku v knize a vydej ji k uším Jozue; nebo zničím vzpomínku na Amalec zpod nebesa. I postavil Mojžíš oltář, a nazval jméno jeho: Pane, můj povýšení, řka: Protože ruka trůnu Páně a válka Páně bude proti Amalecovi, od pokolení po pokolení.
Čtení písem pro čtvrtek druhého postního týdne
Stará Bible v latině. Myron / Getty Images Jmenování soudců
Jak je zřejmé, že cesta Izraelců pouští bude nějakou dobu trvat, je zřejmá potřeba vůdců kromě Mojžíše. Mojžíšův tchán navrhuje jmenování soudců, kteří mohou řešit spory v malých věcech, zatímco důležité budou vyhrazeny Mojžíšovi.
07 z 08Exodus 18: 13-27 (americké vydání Douay-Rheims 1899)
A příštího dne seděl Mojžíš, aby soudil lid, který stál od Mojžíše od rána do noci. A když jeho příbuzný viděl všechny věci, které udělal mezi lidmi, řekl: Co je to mezi lidmi? Proč sedíš sám a všichni lidé čekají od rána do noci.
Odpověděl mu Mojžíš: Lid ke mně přišel hledat Boží soud. A když mezi nimi padne jakákoli kontroverze, přicházejí ke mně, aby soudili mezi nimi a aby ukazovali Boží přikázání a jeho zákony.
Ale řekl: Věc, kterou máš, není dobrá. Trávil jsi bláznivou prací, ty i tento lid, který je s tebou: obchod je nad tvou silou, nemůžeš to vydržet. Slyšte ale moje slova a rady a Bůh bude s tebou. Buď lidu v těch věcech, které se vztahují k Bohu, abys mu přinesl svá slova: A ukázat lidu obřady a způsob uctívání a způsob, kterým by měli chodit, a práci, kterou mají dělat. . A zajistěte ze všech lidí schopných lidí, jako je strach z Boha, v němž je pravda, a kteří nenávidí hrabivost, a jmenujte z nich panovníky tisíců, stovek a padesátých let a desítek. Kdo může soudit lidi za všech okolností: a kdykoli jakákoli velká věc vypadne, ať to postoupí tobě, a ať soudí pouze ty menší věci: aby to pro tebe mohlo být lehčí, břemeno se rozdělí ostatní. Pokud to uděláš, splníš přikázání Boží a budeš schopen nést jeho přikázání; a všecken lid se navrátí na svá místa s pokojem.
Když to Mojžíš uslyšel, udělal vše, co mu navrhl. A vybíral schopné muže ze celého Izraele, ustanovil je vládci lidu, vládci nad tisíci a přes stovky, přes padesátky a přes desítky. A soudili lidi za všech okolností. A cokoli mělo větší potíže, obrátili se na něj a posuzovali pouze jednodušší případy. A nechal svého příbuzného odejít. Vrátil se a odešel do své země.
Čtení písem v pátek druhého týdne postní
Stará Bible v angličtině. Godong / Getty Images Boží smlouva s Izraelem a zjevení Páně na hoře Sinaj
Bůh si vybral Izraelity jako své vlastní, a nyní jim zjevuje svou smlouvu na hoře Sinaj. Objeví se v oblaku nad horou, aby lidem potvrdil, že Mojžíš mluví jeho jménem.
Izrael je starozákonní typ Novozákonní církve. Izraelité jsou „vyvolenou rasou, královským kněžstvím“ nejen samy o sobě, ale jako předzvěst budoucí církve.
08 z 08Exodus 19: 1-19; 20: 18-21 (americké vydání Douay-Rheims 1899)
Třetího měsíce odchodu Izraele z egyptské země, v ten den přišli na poušť Sinaj. Za to, že odešli z Rafidíma a přišli do Sinajské pouště, tábořili na stejném místě a tam Izrael postavil jejich stany proti horu.
A Mojžíš šel k Bohu. I zavolal k němu Hospodin z hory, a řekl: Takto řekneš domu Jákobovu a řekneš synům Izraelským: Viděl jsi, co jsem učinil Egypťanům, jak jsem nesl tě na křídlech orlů a vzal tě k sobě. Jestliže tedy uslyšíš můj hlas a budeš dodržovat moji smlouvu, budeš mým zvláštním majetkem nad všemi lidmi, protože celá moje země je moje. A budeš mi kněžským královstvím a svatým národem. To jsou slova, která budeš mluvit s dětmi Izraele.
Přišel Mojžíš a povolal starší lidu, aby oznámil všechna slova, která přikázal Pán. I odpověděl všecken lid společně: Vše, co mluvil Hospodin, uděláme.
A když Mojžíš spojil slova lidu s Hospodinem, řekl mu Hospodin: Aj, nyní přijdu k tobě v temnotě oblaku, aby mě slyšeli lidé mluviti k tobě, a věřit ti na věky. A Mojžíš řekl Hospodinu slova lidu. I řekl jemu: Jdi k lidu a posvěť je až do dneška i zítra, a nechte je umýt roucha jejich. A ať jsou připraveni na třetí den, nebo třetího dne sestoupí Hospodin před očima všech lidí na horu Sinaj. I ustanovíš lidu kolem sebe určité meze, a řekneš jim: Dbejte na to, abyste nevstoupili na horu, a abyste se nedotkli jejích hranic; každý, kdo by se dotkl hory, umírá. Žádných rukou se ho nedotknou, ale bude ukamenován k smrti, nebo bude vystřelen šípy: ať už je to zvíře, nebo člověk, nebude žít. Až začne trubka znít, nechte je jít nahoru na horu.
A Mojžíš sstoupil z hory k lidu a posvětil je. A když umyli šaty své, řekl jim: Buďte připraveni na třetí den a nepřibližujte se k manželkám svým.
Teď přišel třetí den a objevilo se ráno. A aj, začaly slyšet hromové hromy a blesky, a velmi hustý mrak zakrývající hoře, a zvuk trubky zněl příliš hlasitě a lidé, kteří byl v táboře, obával se. A když je Mojžíš přivedl k Bohu z místa tábora, stáli na dně hory. A celá hora Sinai byla na dýmu, protože Hospodin s ní sestoupil v ohni, a kouř z ní vzešel jako z pece, a celá hora byla hrozná. A zvuk trumpety rostl o stupně hlasitěji a hlasitěji a byl natažen do větší délky: Mojžíš promluvil a Bůh mu odpověděl.
I viděl všecken lid hlasy a plameny, zvuk troubky a kouření hory. A když se bojí strachu, zděšeně se postavili, řkouce Mojžíšovi: Mluv s námi, a uslyšíme: Ať k nám nemluví Hospodin, abychom nezemřeli. I řekl Mojžíš lidu: Neboj se, neboť přijde Bůh, aby tě dokázal, a aby se ho bál strach, a neměl bys hřešit. A lidé se zdáli dál. Ale Mojžíš šel do temného mraku, ve kterém byl Bůh.
Čtení písem v sobotu druhého postního týdne
Evangelium svatého Čadu v katedrále Lichfield. Philip Game / Getty Images Deset přikázání
Mojžíš vystoupil na horu Sinaj na příkaz Páně a nyní mu Bůh zjevuje Desatero, které Mojžíš vezme zpět k lidu.
Kristus nám říká, že zákon je shrnut v lásce k Bohu a lásce k bližnímu. Nová smlouva nezruší staré, ale splní je. Pokud milujeme Boha a našeho souseda, budeme zachovávat Jeho přikázání.
Exodus 20: 1-17 (americké vydání Douay-Rheims 1899)
A Pán promluvil všechna tato slova:
Já jsem Hospodin, tvůj Bůh, který tě vyvedl z egyptské země z domu otroctví.
Nebudeš mít přede mnou divné bohy.
Nebudeš si dělat hrob, ani podobu něčeho, co je v nebi nahoře nebo na zemi pod ním, ani z věcí, které jsou ve vodách pod zemí. Nebudeš je zbožňovat, ani jim nebudeš sloužit: Já jsem Hospodin, tvůj Bůh, mocný, žárlivý, navštěvuji nepravost otců na dětech, třetí a čtvrté generaci těch, kteří mě nenávidí. které mě milují a dodržují moje přikázání.
Nebudete brát jméno Hospodina Boha svého nadarmo, nebo Hospodin ho nedrží bez viny, který by nadarmo vzal jméno Pána Boha svého.
Pamatujte, že svatý den soboty zachováváte. Šest dní budeš pracovat, a činíš všecky skutky tvé. Ale sedmého dne je sobota Pána, tvého Boha. Nebudeš na tom činiti, ty ani syn tvůj, ani dcera tvá, ani služebník tvůj, ani služebník tvůj, ani tvá bestie, ani cizinec, který je uvnitř tvého. brány. Nebo za šest dní Hospodin stvořil nebe a zemi, moře a všechny věci, které jsou v nich, a odpočinul sedmého dne.
Cti svého otce a matku svou, abys byl dlouho na zemi, kterou ti dá Hospodin Bůh tvůj.
Nezabiješ.
Nebudeš se dopouštět cizoložství.
Neukradneš.
Nebudeš falešně svědčit proti bližnímu svému.
Nebudeš žádat dům svého souseda, ani si nepřeješ jeho manželku ani služebníka svého, služebníka svého, ani vola jeho, ani zadku, ani nic, co jest jeho.
Zdroj:
- Douay-Rheims 1899 americké vydání bible (ve veřejné doméně)
