Sarojini Naidu (1879-1949), velká indoanglianská básnice, vědkyně, bojovnice za svobodu, feministka, politický aktivista, řečník a správce, byla první prezidentkou Indického národního kongresu a prvním indickým státním guvernérem.
Sarojini Chattopadhyay nebo Sarojini Naidu, jak ji svět zná, se narodila 13. února 1879 v hinduistické bengálské rodině Brahminů. Jako dítě byl Sarojini velmi emotivní a sentimentální. Ve své krvi měla prominentní romantický rys: „Mí předkové byli po tisíce let milovníky lesů a horských jeskyní, skvělých snů, velkých učenců, velkých asketů“ „Všechny tyto vlastnosti se projevují v jejích romantických textech, svět fantazie a alegorického idealismu.
Sarojiniho dopis Arthurovi Symonsovi, když byla dospívající, pozvala ho do svého domova, odhalila její vášnivé já: „Pojď a poděl se se mnou o své nádherné březnové ráno. pro život a lásku "Symons zjistil, „ Její oči byly jako hluboké kaluži a zdá se, že je propadáš do hlubin pod hloubkami. " Byla drobná a zvykla se oblékat do „přilnavých hedvábí“ a měla vlasy volné „rovně po zádech“, mluvila málo a „tichým hlasem, jako jemná hudba“. Edmund Gosse o ní řekl: „Byla šestnáctiletá, ale už byla úžasná v mentální zralosti, neuvěřitelně dobře čitelná a daleko za západním dítětem při veškerém známém světě.“
Zde je výběr milostných básní ze Zlatého prahu od Sarojini Naidu s úvodem Arthura Symonsa (John Lane Company, New York, 1916): „Básnická milostná píseň“, „Extáze“, „Podzimní píseň“, „An Ind Love Song “, „ Love Love from the North “a„ Rajput Love Song “.
Láska básníka básníka
V poledne, O Lásko, bezpečné a silné,
Nepotřebuji tě; šílené sny jsou moje, které se vážou
Svět podle mého přání a držet vítr
Bez hlasu zajatý moje dobývající píseň.
Nepotřebuji tě, jsem spokojený s těmito:
Zachovejte ticho ve své duši, za mořem!
Ale v pusté hodině půlnoci, kdy
Spí extáze hvězdného ticha
A moje duše touží po tvém hlasu, ó,
Láska, jako kouzlo divokých melodií,
Nechť vaše duše odpoví na moje po moři.
Extáze
Zakryjte moje oči, ó má lásko!
Moje oči jsou unavené blažeností
Světlo, které je hanebné a silné
Ztišuj mé rty polibkem,
Moje rty, které jsou unavené z písně!
Uchovávej mou duši, ó lásko!
Moje duše je skloněna s bolestí
A břemeno lásky, jako milost
Z květu, který je zbit deštěm:
Ó ochraňuj mou duši před tvou tváří!
Podzimní píseň
Jako radost ze srdce zármutku,
Západ slunce visí na oblaku;
Zlatá bouře třpytivých kladek,
Spravedlivých a křehkých a vlajících listů,
Divoký vítr fouká v oblaku.
Naslouchejte hlasu, který volá
K mému srdci hlasem větru:
Moje srdce je unavené a smutné a osamělé,
Protože jeho sny jako vlající listy odešly, a proč bych měl zůstat pozadu?
Indická milostná píseň
Zvedněte závoje, které zatemňují jemný měsíc
vaší slávy a milosti,
Odpusť, lásko, z noci
mé touhy radost z tvé zářivé tváře,
Dej mi kopí vůni keora
hlídat tvé ozubené kadeře,
Nebo hedvábná nit ze strapců
to trápí sen tvých třpytivých perel;
Slabý roste moje duše parfémem tvých tresků
a píseň triků vašich kotníků,
Oživte mě, prosím, magickým nektarem
který přebývá v květu tvého polibku.
Ona
Jak se vzdám hlasu tvého prosby,
jak udělám tvou modlitbu,
Nebo ti dám rudě červenou hedvábnou střapec,
voňavý list z mých vlasů?
Nebo vrhněte do plamene touhy svého srdce závoje, které zakrývají mou tvář,
Znečišťujte zákon otcova víry pro nepřítele
závodu mého otce?
Tvůj příbuzní prolomili naše posvátné oltáře a zabili naši posvátnou kinu,
Hrdina starých vír a krev starých bitev oddělují vaše lidi a moje.
On
Jaké jsou hříchy mé rasy, Milovaní,
co jsou ti moji lidé?
A co jsou svatyně tvé a kine a spřízněné,
co jsou ti bohové pro mě?
Láska se necítí jako spory a hořké pošetilosti,
cizince, soudruhu nebo příbuzného,
Stejně jako v uchu zněly zvonové chrámy
a výkřik muezzinu.
Láska zruší starodávné zlo
a dobýt starodávný vztek,
Využijte svými slzami zapomenutý smutek
to zneklidňovalo minulý věk.
Love Love ze severu
Už mi neříkejte o své lásce, papeeha *,
Připomněl byste mi mé srdce, papeeha,
Sny o radosti, které jsou pryč,
Když jsem se rychle postavil na stranu, přišly nohy mého milence
S hvězdami soumraku a úsvitu?
Vidím měkká křídla mraků na řece,
A ozdobený dešťovými kapkami tulák manga,
A jemné větve květů na pláni .....
Jaká je pro mě jejich krása, papeeha,
Krása květu a sprchy, papeeha,
To mi zase nepřináší milence?
Už mi neříkejte o své lásce, papeeha,
Ožil bys mi v srdci, papeehe
Smutek z radosti, která je pryč?
V zářivých lesích slyším jasný páv
V úsvitu plač ke svému kamarádovi;
Slyšel jsem, že černý koel je pomalý a svižný,
A sladké v zahradách volání a pláč
Z vášnivého bulbu a holubice ....
Ale jaká je jejich hudba pro mě, papeeho
Písně jejich smíchu a lásky, papeeha,
Pro mě, opuštěné lásky?
Rajput Love Song
(Parvati u mříže)
O lásce! byl jsi věnec z bazalky pro provázku
mezi mými kadeři,
Klenotná spona zářícího zlata, která se váže kolem mého rukávu,
O lásce! byla jsi keoraova duše, která pronásleduje
můj hedvábný útok,
Jasný, vermilion střapec v opasky, které jsem tkát;
O lásce! byl jsi vonící fanoušek
který leží na mém polštáři,
Sandální loutna nebo stříbrná lampa, která hoří před svatyní,
Proč bych se měl bát žárlivého úsvitu
který se šíří krutým smíchem,
Smutné závoje oddělení mezi tvou a mou?
Pospěšte si, divoké včelí hodiny, do zahrad zapadlých!
Fly, den divokého papouška, do sadů na západě!
Pojď, něžná noc, se svou sladkou,
utěšující tma,
A přiveď mě mého milovaného do útočiště mého prsu!
(Amar Singh v sedle)
O lásce! byl jsi s kapucí jestřábem na mé ruce
to flirtuje,
Její límec se zářivými zvony se při jízdě spojuje
O lásce! byl jsi turbanový sprej nebo
plovoucí volavka-pírko,
Zářící, rychlý, nepřekonatelný meč
to se houpe po mém boku;
O lásce! byl jsi štít proti
šípy mých nepřátel,
Amulet nefritu proti nebezpečí na cestě,
Jak by měly bicí bity úsvitu
oddělte mě od svého ňadra,
Nebo spojení půlnoci se skončí dnem?
Pospěšte si, divočiny, na louky západu slunce!
Létejte, divoký hřebec, na pastviny na západ!
Pojď, klidná noc, s tvou měkkou,
souhlasící tma,
A vezměte mě na vůni mého milovaného prsu!
