Znalost humanismu vám neříká, co je nezbytné pro to, abyste byli humanisty. Co to znamená být humanista? Existuje klub, ke kterému se připojíte, nebo kostel, který navštěvujete? Co vyžaduje humanista?
Humanisté mají různá stanoviska
Humanisté jsou velmi různorodá skupina lidí. Humanisté se mohou v mnoha věcech shodnout a nesouhlasit. Humanisté lze nalézt na různých stranách významných debat, jako jsou trest smrti, potraty, eutanazie a zdanění.
Je pravda, že mnohem častěji najdete humanisty, kteří brání určité pozice, spíše než jiné. Není však požadováno, aby k těmto nebo jiným otázkám přijaly konkrétní závěry. Co je pro humanismus důležitější než závěry, které člověk dosáhne, jsou zásady, které používají při řešení složitých záležitostí.
Humanisté se shodují na principech svobodného myšlení
Humanisté se shodují na principech svobodného myšlení, naturalismu, empirismu atd. Samozřejmě i zde najdeme rozmanitost. Čím obecně jsou zásady formulovány, tím větší je shoda, a to i do té míry, že neexistuje žádný nesouhlas. Pokud jsou však tyto zásady uvedeny konkrétněji, zvyšuje se šance, že jednotlivci nemusí zcela souhlasit se zvláštnostmi této formulace. Člověk může cítit, že jde příliš daleko, nejde dost daleko, je nesprávně formulován atd.
Humanismus není dogma
Naznačuje to, že humanismus ve skutečnosti nic neznamená? Tomu nevěřím. Je důležité pochopit, že humanismus není dogma. Není to ani doktrína, vyznání, ani soubor pravidel, která se musí osoba podepsat, aby se stala „členem“ klubu. Požadovat od lidí, aby souhlasili s konkrétním souborem prohlášení, aby se kvalifikovali jako humanisté nebo dokonce jako sekulární humanisté, by vytvořilo dogmu, a tak by podkopalo povahu samotného humanismu.
Ne, humanismus je soubor principů, perspektiv a představ o světě. Humanisté mohou nesouhlasit, nejen o závěrech, které z těchto principů vyvozují, ale i o formulaci a rozsahu těchto principů samotných. To, že člověk náhodou nepřijímá 100 procent všech vět a prohlášení, které se objevují v humanistických dokumentech, neznamená, že nemohou být humanisty ani sekulárními humanisty. Pokud by to bylo nutné, pak by to humanismus nemělo smysl a nebyli by skuteční humanisté.
Můžete být humanista, pokud ...
To znamená, že ve skutečnosti není nic, co by se dalo „stát“ humanistou. Pokud čtete jakékoli výroky o humanistických principech a zjistíte, že s tím vším souhlasíte, jste humanista. To platí i tehdy, pokud jde o body, s nimiž zcela nesouhlasíte, ale jste ochotni přijmout obecný směr nebo směr vytvářeného bodu. Možná jste dokonce sekulární humanista, záleží na tom, jak k těmto principům přistupujete a bráníte je.
Může to znít jako „konverze podle definice“, podle které je osoba „převedena“ do hlediska pouhým předefinováním tohoto úhlu pohledu. Není rozumné vznášet tuto námitku, protože takové věci se stávají, ale v tomto případě tomu tak není. Humanismus je jméno dané souboru principů a myšlenek, které se vyvinuly během dlouhého běhu lidské historie. Humanismus v podstatě existoval před tím, než měl jméno a předtím, než si někdo myslel, že se to pokusí spojit dohromady do soudržné filozofie.
V důsledku toho, že tyto principy existují jako součást lidské kultury i na rozdíl od organizované humanistické filosofie, existuje mnoho lidí, kteří pokračují až do dnešního dne, aby je předplatili, aniž by jim také dali jméno. To je pro ně prostě nejlepší způsob, jak jít o věci a přiblížit se k životu a s tím rozhodně není nic špatného. Filozofie nemusí mít jméno, aby byla dobrá a efektivní.
Přesto je čas, aby lidé pochopili, že tato filozofie má své jméno, má historii a nabízí vážné alternativy k náboženským, nadpřirozeným filozofiím, které mají tendenci dominovat kultuře i dnes. Doufejme, že když si to lidé uvědomí, mohou o těchto humanistických principech uvažovat aktivněji než pasivně. Pouze tehdy, když jsou lidé ochotni otevřeně se postavit za humanistické ideály, bude mít skutečnou šanci na zlepšení společnosti.
