Upanišady tvoří jádro indické filozofie. Jsou to úžasná sbírka spisů z původních ústních přenosů, které Shri Aurobindo výstižně označil za „vrcholné dílo indické mysli“. Právě zde najdeme všechna základní učení, která jsou pro hinduismus ústřední - pojmy „karma“ (akce), „samsara“ (reinkarnace), „moksha“ (nirvana), „atman“ (duše), a „Brahman“ (Absolutní všemohoucí). Předkládali také hlavní védské doktríny seberealizace, jógy a meditace. Upanišady jsou summity myšlenek na lidstvo a vesmír, jejichž cílem je posunout lidské myšlenky k jejich hranici a za hranicemi. Dávají nám duchovní vize i filozofické argumenty a je to přísně osobní úsilí, aby člověk dosáhl pravdy.
Význam „Upanishad“
Termín „Upanishad“ doslova znamená „sedět blízko“ nebo „sedět blízko“ a znamená pozorně naslouchat mystickým naukám gurua nebo duchovního učitele, který poznal základní pravdy vesmíru. Ukazuje to na časové období, kdy skupiny žáků seděly poblíž učitele a učily se od něj tajná učení v tichosti lesních „ášramů“ nebo poustevníků. V jiném smyslu tohoto výrazu „Upanishad“ znamená „Brahma-knowledge“, kterým se ničí nevědomost. Některé další možné významy složeného slova „Upanishad“ jsou „umísťování vedle sebe“ (ekvivalence nebo korelace), „blízký přístup“ (k Absolutní bytosti), „tajná moudrost“ nebo dokonce „sedí poblíž osvícených“.
Čas složení Upanishads
Historici a indologové dali datum složení Upanišád kolem roku 800 - 400 př.nl, ačkoli mnoho veršových verzí mohlo být napsáno mnohem později. Ve skutečnosti byly psány po velmi dlouhou dobu a nepředstavují souvislý soubor informací ani jeden konkrétní systém víry. Existuje však společná myšlenka a přístup.
Hlavní knihy
Přestože existuje více než 200 Upanishadů, bylo identifikováno pouze třináct jako představujících základní učení. Jsou to Chandogya, Kena, Aitareya, Kaushitaki, Katha, Mundaka, Taittriyaka, Brihadaranyaka, Svetasvatara, Isa, Prasna, Mandukya a Maitri Upanishads . Brihadaranyaka, jedna z nejstarších a nejdelších Upanišád, říká:
„Od neskutečných mě dovedou ke skutečným!
Od tmy mě vede ke světlu!
Od smrti mě vede k nesmrtelnosti! “
Klíčem Upanišád je, že toho lze dosáhnout meditací s vědomím, že duše („atman“) je jedna se všemi věcmi a že „jedna“ je „Brahman“, která se stává „všemi“.
Kdo napsal Upanišady?
Autoři Upanišád bylo mnoho, ale nebyli pouze z kněžské kasty. Byli to básníci náchylní k zábleskům duchovní moudrosti a jejich cílem bylo vést několik vyvolených žáků do bodu osvobození, kterého sami dosáhli. Podle některých učenců je hlavní postavou Upanišádů Yajnavalkya, velký mudrc, který prosazoval doktrínu „neti-neti“, názor, že „pravdu lze nalézt pouze prostřednictvím negace všech myšlenek na to“. Dalšími důležitými upanišadskými mudrci jsou Uddalaka Aruni, Shwetaketu, Shandilya, Aitareya, Pippalada, Sanat Kumara. V Upanishadech se také nachází mnoho dřívějších védských učitelů jako Manu, Brihaspati, Ayasya a Narada.
Lidská bytost je ústředním tajemstvím vesmíru, které drží klíč ke všem ostatním tajemstvím. Lidské bytosti jsou vlastně naší největší záhadou. Jako slavný fyzik Niels Bohr jednou řekl: „Jsme velcí drama existence diváků i herců.“ Proto je důležité rozvíjet to, co se nazývá „věda o lidských možnostech“. Byla to taková věda, kterou Indie hledala a našla v Upanišadách ve snaze odhalit tajemství lidských bytostí.
Věda o sobě
Dnes vidíme v každém z nás rostoucí nutkání realizovat „pravé já“. Cítíme, že je třeba, aby se naše znalostní květina stala moudrostí. Divné touhy vědět o nekonečných a věčných nás znepokojují. Příspěvek Upanišád k lidskému kulturnímu dědictví je na tomto pozadí moderního myšlení a ašpirací významný.
Účelem Véd bylo zajistit skutečné blaho všech bytostí, světských i duchovních. Než bylo možné takové syntézy dosáhnout, bylo nutné proniknout do vnitřních světů do hloubky. To dělali Upanišadové s precizností a dali nám vědu o sobě, která pomáhá člověku opustit tělo, smysly, ego a všechny ostatní ne-já prvky, které podléhají zkáze. Upanišádové nám říkají velkou ságu o tomto objevu božského v srdci člověka.
Vnitřní příběh
Velmi brzy ve vývoji indické civilizace si člověk uvědomoval podivné nové pole lidské zkušenosti uvnitř přírody, jak je zjeveno v člověku, v jeho vědomí a jeho egu. Sbíralo objem a moc, jak se roky přebíhaly, až se v Upanišádách stala potopou vydávající se v systematickém, objektivním a vědeckém hledání pravdy v hloubce zkušenosti. Představuje nám dojem ohromné fascinace, kterou toto nové pole zkoumání mělo pro současnou mysl.
Tito indičtí myslitelé nebyli spokojeni se svými intelektuálními spekulacemi. Zjistili, že vesmír zůstal tajemstvím a tajemství se prohloubilo pouze s předstihem takových znalostí, a jednou z důležitých součástí tohoto prohlubujícího se tajemství je tajemství samotného člověka. Upanišádové si uvědomili tuto pravdu, kterou moderní věda nyní zdůrazňuje.
Na Upanišádách se podíváme na fungování myslí velkých indických myslitelů, kteří nebyli obtěžováni tyranií náboženského dogmatu, politickou autoritou, nátlakem veřejného mínění, hledáním pravdy s jednostrannou oddaností, vzácnou v historii myšlení. Jak zdůraznil Max Muller: „Žádný z našich filozofů, nepřijímající Heraclitus, Plato, Kant nebo Hegel, se odvážil postavit takovou věž, nikdy se nebál bouře nebo blesku.“
Bertrand Russell správně řekl: „Pokud lidé nezvýší moudrost stejně jako ve vědění, nárůst znalostí bude nárůstem zármutku.“ Zatímco Řekové a další se specializovali na téma člověka ve společnosti, Indie se specializovala na člověka do hloubky, člověka jako jednotlivce, jak to říká Swami Ranganathananda. To byla jedna vládnoucí vášeň Indoarijců v Upanišádách. Velcí mudrci Upanišad se zajímali o muže nad a za jeho politickými nebo sociálními rozměry. Šlo o průzkum, který zpochybnil nejen život, ale také smrt a vyústil v objevení nesmrtelného a „samostatného“ člověka.
Tvarování indické kultury
Upanišádové dali trvalou orientaci indické kultuře tím, že kladli důraz na vnitřní pronikání a upřímnou obhajobu toho, co Řekové později formulovali v diktatu „člověk, znáš se“. Všechny následné vývoje indické kultury byly silně podmíněny tímto upanišadským odkazem.
Upanišádové odhalují věk charakterizovaný pozoruhodným zápalem myšlení a inspirace. Fyzické a duševní klima, které to umožnilo, je zemí hojnosti, kterou byla Indie. Celé sociální prostředí Indoárijců bylo zralé s velkým potenciálem. Našli si volný čas na přemýšlení a kladení otázek. Měli na výběr, aby využili volný čas k dobytí vnějšího světa nebo vnitřního světa. Svými duševními dary obrátili svou mentální energii spíše na dobytí vnitřního světa než na svět hmoty a života na smyslné úrovni.
Univerzální a neosobní
Upanišadové nám dali řadu poznatků, které o nich mají univerzální kvalitu, a tato univerzálnost vyplývá z jejich neosobnosti. Mudrci, kteří je objevili, se při hledání pravdy depersonalizovali. Chtěli jít nad rámec přírody a uvědomit si transcendentální povahu člověka. Odvažovali se přijmout tuto výzvu a Upanišadové jsou jedinečným záznamem metod, které přijali, bojů, které podstoupili, a vítězství, kterého dosáhli v tomto úžasném dobrodružství lidského ducha. A to je nám sděleno v pasážích velké moci a poetického kouzla. Při hledání nesmrtelnosti udělali mudrci nesmrtelnost literatuře, která ji zprostředkovala.
